Povznesení

Ze školy jsem vyšel razantním krokem a rozpřáhl ruce, abych nasál odpolední slunce.
"Copak, ještěrko, je ti zima?" zaznělo z davu odcházejících spolužáků.
"Jmenuju se Tenzin," procedil jsem mezi zuby.
"Co čekáš od chladnokrevné bestie," přitakal další, načež se celý hlouček rozesmál.
Projel jsem dav očima. Aspoň, že mezi nimi není Moira, pomyslel jsem si. Zadusil jsem v sobě vztek, dal svoje zelené ruce do kapes, vyrazil domů a pustil se do svého tradičního kolečka úvah.


Předkové, proč já. Proč zrovna já musím být ještěrčí Ursín. Kdybych byl delfín, musel bych opustit rodinu a jít žít za bratranci do moře, ale i to by bylo lepší než tohle peklo. Proč jsem nemohl být nějaký savec jako rodiče, nebo sup jako sestra. Moira byla vlčice a půlka školy se za ní otáčela, ale ne, já musel být plaz. Jediná věc na celém Orsungu, co připomíná Drakoniány.


"Jsou už 3000 let mrtvý!" zakřičel jsem, praštil pěstí do zdi a zabočil do vedlejší uličky. Tam jsem velice rychle zjistil, že to nebyl dobrý nápad.


"Ale ale ale, copak to tu máme?" řekl Alsar a promnul si chobot.
"Vypadá to jako někdo, kdo si myslí, že by mu to tu mohlo patřit," přisadil si jeho Eladriní kamarád.
"Já si myslím, že je to maximálně vládce popelnic," přihodil si krtčí ursín, zatímco mě obestoupili.
"Myslíš, že sem neviděl, jak se díváš na Moiru, ještěrko?" pokračoval Alsar.
"Aspoň mi ve výhledu nezavazí chobot," neudržel jsem se a než jsem to dořekl, ucítil jsem ránu do zad.
"Ještěrka je komik," ušklíbl se Alsar a vrazil mi pěstí do obličeje.
Jmenuju se Tenzin projelo mi hlavou.
"Myslíš si, že si lepší než my, ještěrko?" kopanec.
Jmenuju se Tenzin a ano jsem, jelo mi dál hlavou a cítil jsem, jak mi začíná brnět tělo.
"Co myslíš, upadne ti ocas, pokud se moc lekneš, ještěrko?" řekl eladrin a dupnul mi na ocas.
"Jmenuju se Tenzin a ne, neupadne," zašeptal jsem mezitím, co mi bušilo srdce pod návaly adrenalinu
"Cos to řekl?" řekl Alsar. "Ty si myslíš, že máš vůbec nárok na jméno, ještěrko?" s tím mě vytáhl do vzduchu jenom proto, aby mě hlavou napřed zase složil na zem.


"Řekl sem..." vyrazil jsem ze sebe, zatímco jsem se škrábal na nohy "....že SE...." před očima mi najednou zrudlo "....JMENUJU TENZIN" zařval jsem na celou ulici a rozmáchl se pěstí proti Eladrinovi.Ten najednou ležel zaražený do zdi domu. Zasmál jsem se jako nikdy dřív a cítil jak mi energie, která tam nikdy nebyla, najednou proudí ve svalech, jak se mi rány, které mi uštědřili, najednou zahojily a já se nadechl a věděl, že je to první nádech nového života a ten starý je za mnou.
"Kam si myslíš, že jdeš?" zeptal jsem se krtka a hodil ho do popelnic, které stály opodál.
"A ty!" otočil jsem se na Alsara, u kterého jsem poprvé viděl strach v jeho maličkých očičkách.
"Ty už nikdy nikomu nic neřekneš, sloníku" a s tím jsem mu jedinou ranou rozdrtil čelist a poslal ho k zemi. 


Rozhlédl jsem se po uličce a s pocitem pýchy přejel pohledem své padlé nepřátele.
"Blahopřeji, Tenzine, Vládče hněvu, k úspěšnému povznesení," řeklo Orákulum, které se zjevilo mezi námi.
"Vaše studium je tímto ukončeno a jste zítra ráno očekáván ve výcvikovém středisku Vládců hněvu, zároveň získáváte ....."


Hlas Orákula se mi rozplynul a já si užíval pocit vítězství a přemýšlel nad těmi všemi, co mi kdy stáli v cestě a musel jsem se smát nad tím, že mi kdysi připadali jako překážky. Někde se tam mihla i Moira, ale ta už mě nezajímala, jako vyvolenému se mi šedé pohrnou do postele po stovkách a já věděl, že od teď až do konce svých dní jsem Tenzin, Vládce hněvu, a mí nepřátelé se buď pokloní, nebo zemřou.