Příčetnost


Ráno mě ze spaní vytrhnul hlas Orákula.

"Veliteli Razaxi, na Slunečné ulici v domě číslo 237 byly detekovány vzorce rituálních prokletí, vaše přítomnost je očekávána za 10 minut."
Vyhrabal sem se zpod peřiny a promnul si rohy. Orákulum stálo uprostřed místnosti jako obvykle poloprůsvitné s blahosklonným výrazem.
"Veliteli, pořádkové jednotky se už shromažďují na místě," řeklo se zamračeným pohledem.
"No jo však už jdu," řekl jsem a začal se soukat do zbroje.
"Výborně," řeklo Orákulum a zmizelo.
Zanadával sem si, dopnul přezky, zkontroloval esenční tesák a s povzdechem vyšel z bytu na terasu. Dveře se za mnou automaticky zamknuly a já nasál ranní atmosféru.

Bydlím na docela dobré adrese v centru města, v bytě, který zabírá celý prostor posledního podlaží našeho 68patrového domu. Jsem v něm jediný vyvolený magie, ale nijak extra mi to nevadí. Aspoň je tu méně politiky a šedí jsou přece stejné bytosti jako my, jak nás učí Orákulum.


Na terase jsem ji uviděl. Krásku s těmi nejlepšími tvary. K sakru, je dobrý být v gildě stínů, ale ti zatracení zednáři fakt ví, jak dělat hezký věci. Orsun 460 nebyla to nejdražší vznášedlo, ale rozhodně patřila k těm lepším. Naskočil sem na ni a vyrazil nad ulicemi k místu srazu.


Město se akorát probouzelo k životu a obloha byla volná, tak jsem zrychlil k horní hranici. Vlastně byla poslední dobou volná skoro vždy, ale na zemi se řešilo, že pozemní doprava pěkně houstne a hromadná začíná být přeplněná.


Na Slunečnou 237 jsem dorazil za necelé dvě minuty. Na místě se už formovala zásahová jednotka. Vepředu stál samozřejmě Sergej, nosorožčí ursín z domu statečných, který nevynechal příležitost být hrdinou Orsungu. Za ním stáli dva zednáři zakutí do zlatých zbrojí s mrakem projektorů a magických kanónů. Za nimi se formoval dav šedých příslušníků pořádkových sil.
"Veliteli Razaxi," přivítal mě hlas Sergeje.
"Vykonavateli Sergeji," když si ten náfuka potrpí na titulech. "Jaká je situace?" pokračoval jsem.
"Ve skladišti jsou aspoň 3 mágové z kruhu."
"Do prdele," zanadával jsem.
"Kteří navíc rozesrali mozek malé armádě šedých, když už jsme přešli do hrubšího tónu," pokračoval Sergej.
"Okej, kdy tu budou léčitelé z Hlasu?"
"Do 20 minut."
"A můžu to mít písemně?"
Sergej moji narážku přešel smíchem. "Mno takže kupředu," a ukázal na dveře skladiště.
"Závod?" nadhodil sem a probudil v sobě magii, kterou jsme ukradli drakům.


Zednáři prvním výstřelem rozmetali dveře a my vtrhli dovnitř. Hned za dveřmi jsem uviděl prvního šedého s prázdným výrazem v očích, který na mě namířil magický kanón. Než stihl vystřelit, upekl jsem ho bleskem.
Přejel jsem pohledem skladiště, ale nevypadalo, že by tam byl někdo neviditelný, jen několik šedých poschovávaných za krabicemi. O pár blesků později byli vyřešeni i oni. Za mnou postupoval Sergej se svým štítem zdviženým před sebe a absorboval výstřely. Za ním se zednáři vyžívali v předvádění svého arzenálu, kterým zasypávali celé skladiště, které začínalo pomalu, ale jistě hořet.


Pokračovali jsem dozadu, odkud vycházelo modré světlo.
Najednou sem zezadu pocítil nával magie a uslyšel výkřik. Ohlédl jsem se a uviděl, jak se z traverzy kácí šedý. Moje démonská krev zase jednou odvedla svoji práci. A pak že se pakty s démony nevyplatí.


Vzadu jsme došli ke dveřím, z pod kterých vycházelo modré světlo. Rozestavěli jsme se kolem nich.
"Na tři," řekl jsem s pohledem na zednáře a ti na tři rozmetali dveře na kusy.
Než stihly třísky dopadnout na zem, už stály v zárubních nové dveře v podobě Sergeje. Ten se rozběhl dovnitř, ale jen co udělal první krok, zpomalil s bolestivým výkřikem do kroku.


V místnosti jsme se setkali s pohledy tří párů modrých mesmerických očí.
"Damm, ti logikové si potrpí na styl," poznamenal jsem při pohledu na jejich přezdobená roucha a překombinováné hole. Všichni tři stáli uvnitř rituálního kruhu a my pocítili nával magie, kterou nás zasypali. Pozvedl jsem svoje magické bloky a viděl jsem, jak Sergej a zednáři udělali to samé, ale jeden z nich si nejspíš vzal špatné prototypy, protože se skácel na zem.


Vyrazil jsme do útoku. Rozběhl jsem se s tesákem do jejich středu. Jeden z nich mě zaměřil a já uviděl, jak se moje nohy propadají do podlahy. Zformoval jsem magii, rozřízl vzorce a setřásl ze sebe iluzi. Dodělal jsem posledních pár kroků, vrazil tesák do břicha prvnímu mágovi a hodil bleskem po druhém. Tou dobou dokráčel i Sergej s odhodlaným výrazem a začal sérii seků na dalšího z mágů.
Pokračoval jsem k zbývajícímu cíli. Okolo mě proletěly zednářovy výstřely a já cítil, jak mi pomalu začíná docházet magie. Hned nato jsem pocítil naplno strašlivou křeč ve vnitřnostech a setkal se s vítězoslavným pohledem modrého mága, který dokresloval ve vzduch své obrazce. Začal jsem se kácet na zem a s vypětím posledních sil po něm hodil bleskem.
"Tref se ty šmejde," pomyslel jsem si propadajíc se do temnoty.


Probrala mě jehla, která mi zajížděla do břicha. "Co to kurva...."
"Prosím nehýbejte se," řekla rozkošná Eladrinka a pokračovala v magickém obrazci na mém břichu.
Rozhlédl jsem se po místnosti a uviděl další 3 léčitele, jak dávají dohromady naše cíle a našeho padlého zednáře.
"Logikům jsme zabavili jejich hole a budou transportováni do léčebny ...," začal s reportem Sergej.
Jasně, že oranžovej tuhle sračku ustál, pomyslel jsem si.
".... a taky jsme zadrželi 7 stužek volného Iridia."
"Kolik?" vyhrkl jsem, protože to číslo nemohlo být správně.
"Sedm žlutých stužek."
"No do hajzlu, to mi říkáte, že se tady jen tak válel dvouletý příděl Iridia?"
"Naštěstí jsem ho zadržel, takže se není čeho obávat, veliteli."
"Ti mágové přece museli vědět, co jim to udělá, nikdo nevydrží příčetný vedle takového kvanta Iridia. Obzvlášť pokud není jeho."
"Mě to neříkej, Razaxi."
Vstal jsem s nesouhlasným pohledem léčitelky. "Okej, takže naložte modré do transportéru posbírejte mrtvé šedé a ..."
Vedle nás se zjevilo Orákulum.
"Veliteli Razaxi, na Atosově ulici v domě číslo 15 byla objevena nelegální aréna vládců hněvu. Máme informace o aspoň dvou jedincích v limitu příčetnosti, vaše přítomnost je očekávána za 5 minut."
Zapnul jsem si vestu, promnul rohy a zkontroloval tesák.
"Tak ať to máme rychle za sebou ...."