Příčetnost
Ráno mě ze spaní vytrhnul hlas
Orákula.
"Veliteli
Razaxi, na Slunečné ulici v domě číslo 237 byly detekovány vzorce rituálních
prokletí, vaše přítomnost je očekávána za 10 minut."
Vyhrabal
sem se zpod peřiny a promnul si rohy. Orákulum stálo uprostřed místnosti jako
obvykle poloprůsvitné s blahosklonným výrazem.
"Veliteli,
pořádkové jednotky se už shromažďují na místě," řeklo se zamračeným pohledem.
"No jo však
už jdu," řekl jsem a začal se soukat do zbroje.
"Výborně,"
řeklo Orákulum a zmizelo.
Zanadával
sem si, dopnul přezky, zkontroloval esenční tesák a s povzdechem vyšel z bytu
na terasu. Dveře se za mnou automaticky zamknuly a já nasál ranní atmosféru.
Bydlím na
docela dobré adrese v centru města, v bytě, který zabírá celý prostor
posledního podlaží našeho 68patrového domu. Jsem v něm jediný vyvolený magie,
ale nijak extra mi to nevadí. Aspoň je tu méně politiky a šedí jsou přece
stejné bytosti jako my, jak nás učí Orákulum.
Na terase
jsem ji uviděl. Krásku s těmi nejlepšími tvary. K sakru, je dobrý být v gildě
stínů, ale ti zatracení zednáři fakt ví, jak dělat hezký věci. Orsun 460 nebyla
to nejdražší vznášedlo, ale rozhodně patřila k těm lepším. Naskočil sem na ni a
vyrazil nad ulicemi k místu srazu.
Město se
akorát probouzelo k životu a obloha byla volná, tak jsem zrychlil k horní
hranici. Vlastně byla poslední dobou volná skoro vždy, ale na zemi se řešilo,
že pozemní doprava pěkně houstne a hromadná začíná být přeplněná.
Na
Slunečnou 237 jsem dorazil za necelé dvě minuty. Na místě se už formovala
zásahová jednotka. Vepředu stál samozřejmě Sergej, nosorožčí ursín z domu
statečných, který nevynechal příležitost být hrdinou Orsungu. Za ním stáli dva
zednáři zakutí do zlatých zbrojí s mrakem projektorů a magických kanónů. Za
nimi se formoval dav šedých příslušníků pořádkových sil.
"Veliteli
Razaxi," přivítal mě hlas Sergeje.
"Vykonavateli
Sergeji," když si ten náfuka potrpí na titulech. "Jaká je situace?" pokračoval
jsem.
"Ve
skladišti jsou aspoň 3 mágové z kruhu."
"Do
prdele," zanadával jsem.
"Kteří
navíc rozesrali mozek malé armádě šedých, když už jsme přešli do hrubšího
tónu," pokračoval Sergej.
"Okej, kdy
tu budou léčitelé z Hlasu?"
"Do 20 minut."
"A můžu to
mít písemně?"
Sergej moji
narážku přešel smíchem. "Mno takže kupředu," a ukázal na dveře skladiště.
"Závod?"
nadhodil sem a probudil v sobě magii, kterou jsme ukradli drakům.
Zednáři
prvním výstřelem rozmetali dveře a my vtrhli dovnitř. Hned za dveřmi jsem
uviděl prvního šedého s prázdným výrazem v očích, který na mě namířil magický
kanón. Než stihl vystřelit, upekl jsem ho bleskem.
Přejel jsem
pohledem skladiště, ale nevypadalo, že by tam byl někdo neviditelný, jen
několik šedých poschovávaných za krabicemi. O pár blesků později byli vyřešeni
i oni. Za mnou postupoval Sergej se svým štítem zdviženým před sebe a
absorboval výstřely. Za ním se zednáři vyžívali v předvádění svého arzenálu,
kterým zasypávali celé skladiště, které začínalo pomalu, ale jistě hořet.
Pokračovali
jsem dozadu, odkud vycházelo modré světlo.
Najednou
sem zezadu pocítil nával magie a uslyšel výkřik. Ohlédl jsem se a uviděl, jak
se z traverzy kácí šedý. Moje démonská krev zase jednou odvedla svoji práci. A
pak že se pakty s démony nevyplatí.
Vzadu jsme
došli ke dveřím, z pod kterých vycházelo modré světlo. Rozestavěli jsme se
kolem nich.
"Na tři,"
řekl jsem s pohledem na zednáře a ti na tři rozmetali dveře na kusy.
Než stihly
třísky dopadnout na zem, už stály v zárubních nové dveře v podobě Sergeje. Ten
se rozběhl dovnitř, ale jen co udělal první krok, zpomalil s bolestivým
výkřikem do kroku.
V místnosti
jsme se setkali s pohledy tří párů modrých mesmerických očí.
"Damm, ti
logikové si potrpí na styl," poznamenal jsem při pohledu na jejich přezdobená
roucha a překombinováné hole. Všichni tři stáli uvnitř rituálního kruhu a my
pocítili nával magie, kterou nás zasypali. Pozvedl jsem svoje magické bloky a
viděl jsem, jak Sergej a zednáři udělali to samé, ale jeden z nich si nejspíš
vzal špatné prototypy, protože se skácel na zem.
Vyrazil
jsme do útoku. Rozběhl jsem se s tesákem do jejich středu. Jeden z nich mě
zaměřil a já uviděl, jak se moje nohy propadají do podlahy. Zformoval jsem
magii, rozřízl vzorce a setřásl ze sebe iluzi. Dodělal jsem posledních pár
kroků, vrazil tesák do břicha prvnímu mágovi a hodil bleskem po druhém. Tou
dobou dokráčel i Sergej s odhodlaným výrazem a začal sérii seků na dalšího z mágů.
Pokračoval
jsem k zbývajícímu cíli. Okolo mě proletěly zednářovy výstřely a já cítil, jak
mi pomalu začíná docházet magie. Hned nato jsem pocítil naplno strašlivou křeč
ve vnitřnostech a setkal se s vítězoslavným pohledem modrého mága, který
dokresloval ve vzduch své obrazce. Začal jsem se kácet na zem a s vypětím
posledních sil po něm hodil bleskem.
"Tref se ty
šmejde," pomyslel jsem si propadajíc se do temnoty.
Probrala mě
jehla, která mi zajížděla do břicha. "Co to kurva...."
"Prosím
nehýbejte se," řekla rozkošná Eladrinka a pokračovala v magickém obrazci na mém
břichu.
Rozhlédl
jsem se po místnosti a uviděl další 3 léčitele, jak dávají dohromady naše cíle
a našeho padlého zednáře.
"Logikům
jsme zabavili jejich hole a budou transportováni do léčebny ...," začal s
reportem Sergej.
Jasně, že
oranžovej tuhle sračku ustál, pomyslel jsem si.
".... a
taky jsme zadrželi 7 stužek volného Iridia."
"Kolik?"
vyhrkl jsem, protože to číslo nemohlo být správně.
"Sedm
žlutých stužek."
"No do
hajzlu, to mi říkáte, že se tady jen tak válel dvouletý příděl Iridia?"
"Naštěstí
jsem ho zadržel, takže se není čeho obávat, veliteli."
"Ti mágové
přece museli vědět, co jim to udělá, nikdo nevydrží příčetný vedle takového
kvanta Iridia. Obzvlášť pokud není jeho."
"Mě to
neříkej, Razaxi."
Vstal jsem
s nesouhlasným pohledem léčitelky. "Okej, takže naložte modré do transportéru
posbírejte mrtvé šedé a ..."
Vedle nás
se zjevilo Orákulum.
"Veliteli
Razaxi, na Atosově ulici v domě číslo 15 byla objevena nelegální aréna vládců
hněvu. Máme informace o aspoň dvou jedincích v limitu příčetnosti, vaše
přítomnost je očekávána za 5 minut."
Zapnul jsem
si vestu, promnul rohy a zkontroloval tesák.
"Tak ať to
máme rychle za sebou ...."