Spravedlnost


Zartas byl v prdeli. Držel se na svislé stěně na úbočí dračích hor a trpce litoval svých rozhodnutí.
"Zartasi, právě jste spáchal neautorizované usmrcení vyvoleného magie, za tento přečin určila nejvyšší rada Orsungu...."
Hlas Orákula mu ještě stále zněl v uších i po tom, co aktivoval nouzový teleport. Pořád se ještě divil, že ten starý artefakt nerozsypal jeho tělo po půlce mezisvěta.
Vítr s ním zalomcoval a on přidal energii do rukavic a začal šplhat vzhůru.

Jak si jen mohl myslet, že by to mohlo projít. Plán to nebyl špatný, počkal si na toho kreténa, než vyšel opilý z hospody a zabočil do boční uličky. Tam do něj odpálil polovinu svých artefaktů. Doteď si pamatoval ten pocit moci, když stál nad jeho rozlámaným tělem a pomalu mu přiložil kanon mezi oči a slastně stiskl spoušť.
Ale pak se v uličce objevilo Orákulum, akorát když aktivoval přemisťovač. Jak kdyby vědělo, že právě zemřel vyvolený magie.
A tak byl tady - v dračích horách, jediném místě, kam Orákulum nevidí. Sám byl dost zvědavý, na koho tu narazí.


Z posledních sil se vytáhl nahoru a ocitl se na malé plošině uprostřed skalní stěny. Rozhlížel se po úkrytu před počasím, ale žádný neviděl a představa dalšího lezení jej deptala na duši. On ale věděl, že najde nějaké kreativní řešení, vždycky nějaké našel.
Najednou se před ním objevila ženská postava v bílém.
"Zartasi, za spáchaní neautorizovaného usmrcení vyvoleného magie jste byl odsouzen k trestu smrti."
"Zabil mi celou moji rodinu," zařval pološíleně Zartas.
"A vy byste byl plně kompenzován Iridiem. Ale vy jste se rozhodl porušit jediný zákon, který nesmí být porušen," řekla vyhublá mužská postava Orákula, která se zjevila vedle prvního Orákula.
"Vaše rodina byla šedá. On vyvolený magie. Je Vás příliš málo na to, abychom mohli dopustit, že se zabíjíte mezi sebou," prohlásila výhružně vypadající svalnatá postava Orákula, která stála za ním ve vzduchu.
"Kdyby došlo k zabití nějakou nešťastnou náhodou, bylo by možné udělit trest odbarvení, ale v případě úkladné vraždy nám zákon nedává jinou možnost," řekla čtvrtá postava orákula která uzavřela čtverec kolem Zartase.
"NE!" zařval Zartas a pokusil se aktivovat svoje artefakty, které se však před jeho očima rozpadly, na prach.
"Ne, prosím ...." řekl Zartas a padl na kolena, Orákula kolem něj rozpřáhla ruce a on se najednou cítil slabý tak, jak se necítil od svých šestnácti let. Vítr a zima se do něj najednou opíraly s nečekanou vervou a on tušil, že bez magie za chvíli umrzne.
Zasmál se, možná mu chyběla magie, ale kreativita tu stále byla, on přesně věděl co dělat a s poslední silou vzdoru rozhodl o svém osudu sám a překulil se přes okraj dolů.


"Zajímavé řešení," prohodilo první Orákulum.
"Přesto to byl už šestý zednář v řadě, který se k němu uchýlil," řeklo druhé.
"Rozšířit fámu, že zde nevidím, bylo praktické," řeklo třetí.
"Vskutku," přikývly tři ostatní.
Načež se postavy rozplynuly ve větru.