Spravedlnost
Zartas byl v prdeli. Držel se na
svislé stěně na úbočí dračích hor a trpce litoval svých rozhodnutí.
"Zartasi,
právě jste spáchal neautorizované usmrcení vyvoleného magie, za tento přečin
určila nejvyšší rada Orsungu...."
Hlas
Orákula mu ještě stále zněl v uších i po tom, co aktivoval nouzový teleport.
Pořád se ještě divil, že ten starý artefakt nerozsypal jeho tělo po půlce
mezisvěta.
Vítr s ním
zalomcoval a on přidal energii do rukavic a začal šplhat vzhůru.
Jak si jen
mohl myslet, že by to mohlo projít. Plán to nebyl špatný, počkal si na toho
kreténa, než vyšel opilý z hospody a zabočil do boční uličky. Tam do něj
odpálil polovinu svých artefaktů. Doteď si pamatoval ten pocit moci, když stál
nad jeho rozlámaným tělem a pomalu mu přiložil kanon mezi oči a slastně stiskl
spoušť.
Ale pak se
v uličce objevilo Orákulum, akorát když aktivoval přemisťovač. Jak kdyby
vědělo, že právě zemřel vyvolený magie.
A tak byl
tady - v dračích horách, jediném místě, kam Orákulum nevidí. Sám byl dost
zvědavý, na koho tu narazí.
Z
posledních sil se vytáhl nahoru a ocitl se na malé plošině uprostřed skalní
stěny. Rozhlížel se po úkrytu před počasím, ale žádný neviděl a představa
dalšího lezení jej deptala na duši. On ale věděl, že najde nějaké kreativní
řešení, vždycky nějaké našel.
Najednou se
před ním objevila ženská postava v bílém.
"Zartasi,
za spáchaní neautorizovaného usmrcení vyvoleného magie jste byl odsouzen k
trestu smrti."
"Zabil mi
celou moji rodinu," zařval pološíleně Zartas.
"A vy byste
byl plně kompenzován Iridiem. Ale vy jste se rozhodl porušit jediný zákon,
který nesmí být porušen," řekla vyhublá mužská postava Orákula, která se
zjevila vedle prvního Orákula.
"Vaše
rodina byla šedá. On vyvolený magie. Je Vás příliš málo na to, abychom mohli
dopustit, že se zabíjíte mezi sebou," prohlásila výhružně vypadající svalnatá
postava Orákula, která stála za ním ve vzduchu.
"Kdyby
došlo k zabití nějakou nešťastnou náhodou, bylo by možné udělit trest
odbarvení, ale v případě úkladné vraždy nám zákon nedává jinou možnost," řekla
čtvrtá postava orákula která uzavřela čtverec kolem Zartase.
"NE!"
zařval Zartas a pokusil se aktivovat svoje artefakty, které se však před jeho
očima rozpadly, na prach.
"Ne, prosím
...." řekl Zartas a padl na kolena, Orákula kolem něj rozpřáhla ruce a on se
najednou cítil slabý tak, jak se necítil od svých šestnácti let. Vítr a zima se
do něj najednou opíraly s nečekanou vervou a on tušil, že bez magie za chvíli
umrzne.
Zasmál se,
možná mu chyběla magie, ale kreativita tu stále byla, on přesně věděl co dělat
a s poslední silou vzdoru rozhodl o svém osudu sám a překulil se přes okraj
dolů.
"Zajímavé řešení," prohodilo první
Orákulum.
"Přesto to
byl už šestý zednář v řadě, který se k němu uchýlil," řeklo druhé.
"Rozšířit
fámu, že zde nevidím, bylo praktické," řeklo třetí.
"Vskutku,"
přikývly tři ostatní.
Načež se
postavy rozplynuly ve větru.